IPsvět.cz

V záplavě dotazů, které řešíme denně ohledně optických modulů jsem Vám vytvořil tento článek.

V tomto článku se budu snažit popsat typy kabelů, jejich omezení, vlastnosti a vhodné nasazení.

Na začátek si vysvětlíme rozdíl kabelů Single-mode a Multi-mode.

Single-mode vs. Multi-mode

Všeobecně je optické vlákno vyrobeno ze skleněných vláken nebo plastových vláken. Záleží na typu k tomu později. Světlo je vedeno uprostřed vlákna v „jádře“. Jádro je obklopeno materiálem „plášť“, který zachycuje světlo v jádru tzv. „úplná vnitřní reflexe“. Jádro a plášť jsou obvykle vyrobeny z ultra-čistého skla. Vlákno je potaženo ochrannou plastovou krytkou s názvem „primární vyrovnávací vrstva“, která jej chrání před vlhkostí a jinému poškození. Další ochrana je poskytována „kabelem“.

Single-mode optický kabel

Single-mode optický kabel má malé jádro 9µm, které umožňuje pouze jeden způsob osvětlení. Jednovidové optické vlákno (zkratka SM, anglicky single mode) je druh optického vlákna, který je používán pro přenos dat na větší vzdálenosti (mezi městy, státy, kontinenty). Obecně našla optická vlákna uplatnění v telekomunikacích a pro vysokorychlostní přenosy v Internetu. Na kratší vzdálenosti se používají levnější vícevidová nebo gradientní optická vlákna.

[kml_flashembed publishmethod=“static“ fversion=“8.0.0″ movie=“http://www.ipsvet.cz/wp-content/uploads/2014/05/singlemode.swf“ width=“400″ height=“300″ targetclass=“flashmovie“]

[/kml_flashembed]

Co se děje v Single-mode vláknu

Multi-mode optický kabel

Multimode optický kabel má velké jádro, které umožňuje více režimů světla. Vzhledem k vysoké rychlosti disperze a útlum s tímto typem vlákna, kvalita signálu se snižuje na dlouhé vzdálenosti. Tato aplikace se obvykle používá pro krátké vzdálenosti, dat a audio / video aplikací v sítích LAN. Širokopásmové signály RF. Vícevidové optické vlákno (zkratka MM, anglicky multimode) je druh optického vlákna, který je nejčastěji používán pro komunikaci na krátké vzdálenosti, jako například uvnitř budovy nebo areálu. Rychlost přenosu u vícevidových linek se pohybuje okolo 10 Mbit/s až 10 Gbit/s na vzdálenosti do 600 metrů, což je více než dostačující pro většinu prostor. Vlákno je ve variantě 62,5µm a 50µm.

[kml_flashembed publishmethod=“static“ fversion=“8.0.0″ movie=“http://www.ipsvet.cz/wp-content/uploads/2014/05/multimode.swf“ width=“400″ height=“300″ targetclass=“flashmovie“]

[/kml_flashembed]

Co se děje v Multi-mode vláknu

Rozdíly a použití dle vláken

Podívali jsme se na optické vlákna, berme to tedy tak, že základní rozdíl je v použitém typu vlákna oproti ceně kabelu i optický modulů.

Kde používat Multi-mode z hlediska ceny?

• Propojení aktivních prvků 10Gbit vzdálenost do max 400m pozor zde záleží na typu kabelu viz článek http://www.ipsvet.cz/kabely-a-transceivery-pro-10gbit-sit/ 
• Propojení 1Gbit na délce max 2km
• Pro FiberChannel používané u diskových polí

Kde používat Single-mode?

• Pro operátorské účely
• Pro rozvod TV signálu po optickém kabelu
• Trasy 1Gbit delší jak 2km
• Propojení 10Gbit na vzdálenost větší jak 400m

Dnešní ceny kabelů jsou srovnatelné avšak trend je snižování cen u Single-mode kabelu. Tedy nákupem MM kabelu typu OM4 se instalace prodraží na kabelu a zlevní na SFP modulu. Pokud ale víme a plánujeme délku trasy maximálně do 400m pak má určitě MM kabel využití. Osobně bych například pro propojení budov používal již jen SM kabel. Ceny SFP modulů 1gbit se již pohybují okolo 400Kč/ks.

Nyní se ale podiváme na samotné optické moduly, ať se bavíme o verzi SFP, XENPAK, X2 a pod všechny mají stejné označení pro použité vlákno a délku.

Multi-mode moduly

• SX – 850 nm, pro vzdálenosti do 550 m a 1.25 Gbit/s (Gigabit Ethernet) nebo do 150m a 4.25 Gbit/s (Fibre Channel)
• LX/LH – pracuje na standardních optických vláken single-mode až do 10 km a až 550 m na všech multi-mode

Single-mode moduly

• LX – 1310 nm, pro vzdálenosti do 10 km
• EX – 1310 nm, pro vzdálenosti do 40 km
• ZX – 1550 nm, pro vzdálenosti do 80 km
• EZX – 1550 nm, pro vzdálenosti do 120 km
• BX – Single Fiber Bi-Directional Gigabit SFP Transceivers, párovány jako BS-U a BS-D pro Uplink a Downlink tyto SFP jsou někdy označovány jako WDM, principem je použití jednoho vlákna s tím, že pro vysílání a příjem je použita různá vlnová délka
• CWDM/DWDM – tyto moduly jsou vyráběny na základě použití tzv. „Vlnový multiplex„. Představuje v optických sítích technologii, kterou se při přenosu multiplexuje více optických signálů v jednom optickém vlákně s použitím rozdílných vlnových délek.

 Více informací naleznete na Wikipedii

• Optické vlákno
• Vícevidové optické vlákno
• Jednovidové optické vlákno
• Vlnový Multiplex

Tomáš Chott

Dnes se podíváme na funkci, kterou nedisponuje úplně každý router. Jedná se o technologii WISP, která dokáže z vašeho routeru udělat odchozí bránu k vašemu bezdrátovému poskytovateli internetu, aniž by musel poskytovatel zadávat všechna zařízení, která máte  potřebu připojit k internetu.

Základním předpokladem pro funkci WISP je router s podporou této funkce. Jako příklad můžeme uvést třeba router TP-Link TL-WR743ND i starší routery (Například D-Link DAP-1160 či Ovislink WL-5460AP) a mnoho dalších modelů od různých výrobců.

Nyní si vysvětlíme, jak tento bezdrázový mód funguje a jaké má využití. Mód má využití tam, kde je například na lokální úrovni menší poskytovatel poskytující bezdrátové internetové služby. Poskytovatel poskytuje IP adresy na základě MAC adresy (MAC adresa je fyzická adresa karty). Když ovšem uživatel chce k síti připojit více zařízení než jen jeden počítač, tak zde právě přichází využití WISP módu u routerů. V základu se jedná vlastně o klasický router, který využívá venkovní IP adresu a tváří se tak u poskytovatele jako jedno zařízení. Ve skutečnosti ovšem zařízení umožňuje připojení více zařízení.

Je také dobré si vysvětlit, jak mód funguje, což je názorně ukázáno v následujícím obrázku:

Router v tomto módu vlastně změní wifi modul na klienta, který se tváří jako jeden PC (jedna MAC adresa). Rozdílem oproti módu klient je právě množství MAC adres, jelikož by se zobrazovali opět všechny MAC adresy. Navíc je v tomto režimu síť izolovaná, což zvyšuje její bezpečnost a umožňuje vlastní adresaci (adresace vlastně určuje, jaké počítače mohou s jakými komunikovat).

Podle modelu routeru je buď wifi pouze na příjmu (TP-Link), nebo umožňuje i pokrytí jinou wifi sítí (zmíněné D-Linky a Ovislinky). U TP-Linku je tedy nutné ještě v případě požadavku na WiFi pořídit další access point. Pokud vám ovšem stačí kabelové připojení, není třeba žádných dalších investic do infrastruktury.

Za ipsvet.cz

Martin Srb